Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud člověk holduje kytarovým ozvěnám minulých dekád, musí se v poslední době cítit jako hladový v čerstvě zásobeném lahůdkářství. Trojice WOODS, TEMPLES a KISHI BASHI ilustruje různé formy současného ohlížení se do minulosti rocku, popu a folku, různé formy nakládání s emancipovaným odkazem (nejen) 60. a 70. let.
Zástupci produktivní brooklynské indie scény WOODS letos přicházejí s osmým albem „With Light and with Love“, které nezůstává nic dlužné svému názvu. Americké trio sází na projasněné a odlehčené aranže, hravé a jiskřivé melodie, jednoduchost, ale nikoli banalitu. Na nové desce naleznete všechno od jímavých folkáren, přes dokonale padnoucí rockové (našinec by klidně použil slovo „bigbítové“) retro a skotačivé indie hitovky, to všechno zabalené do tradičně pestrého produkčního hávu, který prozrazuje kapelu se zdravým nadhledem. Vyrovnaný materiál sráží pod hranici euforie jenom prosté srovnání s minulou deskou „Bend Beyond“, která nabízela víc hitů i vrstevnatější sound. Ale i tak tohle vzácně vyrovnané dílo slunných a milujících inťošů spolehlivě rozsvítí den.
Zatímco brooklynští lesáci jsou na scéně od roku 2005, britští TEMPLES mají za sebou jen dva roky existence a debutovou desku „Sun Structures“. Jedno jim nelze upřít – slovník rockové psychedelie nastudovali dokonale (od „Aranží“ až po „Zástřih ofin“). Zamlžený zvuk, malátné vokály a čuch na výtečné riffy táhnou v nejlepších momentech jejich první desku ke Slunci. Nikdy vás sice nejspíš nedonutí souhlasit s tvrzením Noela Galaghera, že jde o nejlepší současnou britskou kapelu, každopádně songy jako ten titulní, euforická singlovka „Mesmerize“ nebo líně se převalující hádanka „A Question Isn´t Answered“ nezapřou kapelu, která staré formy ovládá suverénně. Škoda, že deska místy ztrácí dech, potýká se s nudně plochým zvukem a občas až příliš šilhá do teritoria, kde rukou železnou a myslí bystřejší vládnou Australané TAME IMPALA. Čas ukáže, jestli TEMPLES umí něco víc než imitovat sladké psychedelické bezčasí a dobový hairstyling...
A na závěr bezesporu největší bizár v podobě amerického houslisty Kaoru Ishibashiho a jeho hudebního projektu KISHI BASHI. Pokud obě předchozí kapely charakterizuje zřetelně ohraničená poetika, pak tohoto střapatého mužíka nejlépe vystihuje nálepka „totální eklektik“. Už šílený obal desky prezentuje nesmyslnou, přesto perverzně ladící směsici malířských motivů i stylů. KISHI BASHI tak trochu boří koncepci tohoto článku, protože jeho tvorba těká od art rockové kosmické pompy, přes hovězí analogové disco až po současné nadýchané indie zpívánky. Klidně v rámci jedné skladby. Balancování na hraně kýče je nejčastějším motivem druhé desky s libozvučným (klingonským?) názvem „Lighght“, která odhaluje Ishibashiho velkou sílu v podobě nesmírně chytlavých melodií, encyklopedického přehledu a vtipných houslových aranží i největší slabost: přebujelou megalomanii a zakrnělou sebekritiku. Deska spadající někam do kategorie „guilty pleasure“, nicméně i přes značnou nevyrovnanost pořád skýtající víc potěšení než viny.
WOODS - With Light And With Love: 8.5/10
(Woodsist, 2014, http://www.woodsist.com/woods/)
TEMPLES - Sun Structures: 7/10
(Heavenly Records, 2014, http://templestheband.com/)
KISHI BASHI - Lighght: 7/10
(Joyful Noise, 2014, http://www.kishibashi.com/)
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
