Pokud člověk holduje kytarovým ozvěnám minulých dekád, musí se v poslední době cítit jako hladový v čerstvě zásobeném lahůdkářství. Trojice WOODS, TEMPLES a KISHI BASHI ilustruje různé formy současného ohlížení se do minulosti rocku, popu a folku, různé formy nakládání s emancipovaným odkazem (nejen) 60. a 70. let.

Zástupci produktivní brooklynské indie scény WOODS letos přicházejí s osmým albem „With Light and with Love“, které nezůstává nic dlužné svému názvu. Americké trio sází na projasněné a odlehčené aranže, hravé a jiskřivé melodie, jednoduchost, ale nikoli banalitu. Na nové desce naleznete všechno od jímavých folkáren, přes dokonale padnoucí rockové (našinec by klidně použil slovo „bigbítové“) retro a skotačivé indie hitovky, to všechno zabalené do tradičně pestrého produkčního hávu, který prozrazuje kapelu se zdravým nadhledem. Vyrovnaný materiál sráží pod hranici euforie jenom prosté srovnání s minulou deskou „Bend Beyond“, která nabízela víc hitů i vrstevnatější sound. Ale i tak tohle vzácně vyrovnané dílo slunných a milujících inťošů spolehlivě rozsvítí den.

Zatímco brooklynští lesáci jsou na scéně od roku 2005, britští TEMPLES mají za sebou jen dva roky existence a debutovou desku „Sun Structures“. Jedno jim nelze upřít – slovník rockové psychedelie nastudovali dokonale (od „Aranží“ až po „Zástřih ofin“). Zamlžený zvuk, malátné vokály a čuch na výtečné riffy táhnou v nejlepších momentech jejich první desku ke Slunci. Nikdy vás sice nejspíš nedonutí souhlasit s tvrzením Noela Galaghera, že jde o nejlepší současnou britskou kapelu, každopádně songy jako ten titulní, euforická singlovka „Mesmerize“ nebo líně se převalující hádanka „A Question Isn´t Answered“ nezapřou kapelu, která staré formy ovládá suverénně. Škoda, že deska místy ztrácí dech, potýká se s nudně plochým zvukem a občas až příliš šilhá do teritoria, kde rukou železnou a myslí bystřejší vládnou Australané TAME IMPALA. Čas ukáže, jestli TEMPLES umí něco víc než imitovat sladké psychedelické bezčasí a dobový hairstyling...

A na závěr bezesporu největší bizár v podobě amerického houslisty Kaoru Ishibashiho a jeho hudebního projektu KISHI BASHI. Pokud obě předchozí kapely charakterizuje zřetelně ohraničená poetika, pak tohoto střapatého mužíka nejlépe vystihuje nálepka „totální eklektik“. Už šílený obal desky prezentuje nesmyslnou, přesto perverzně ladící směsici malířských motivů i stylů. KISHI BASHI tak trochu boří koncepci tohoto článku, protože jeho tvorba těká od art rockové kosmické pompy, přes hovězí analogové disco až po současné nadýchané indie zpívánky. Klidně v rámci jedné skladby. Balancování na hraně kýče je nejčastějším motivem druhé desky s libozvučným (klingonským?) názvem „Lighght“, která odhaluje Ishibashiho velkou sílu v podobě nesmírně chytlavých melodií, encyklopedického přehledu a vtipných houslových aranží i největší slabost: přebujelou megalomanii a zakrnělou sebekritiku. Deska spadající někam do kategorie „guilty pleasure“, nicméně i přes značnou nevyrovnanost pořád skýtající víc potěšení než viny.

WOODS - With Light And With Love: 8.5/10

(Woodsist, 2014, http://www.woodsist.com/woods/)

TEMPLES - Sun Structures: 7/10

(Heavenly Records, 2014, http://templestheband.com/)

KISHI BASHI - Lighght: 7/10

(Joyful Noise, 2014, http://www.kishibashi.com/)